Bylo mi asi šestnáct let, a v té době jsem studoval na škole jménem Newark kolej, kde jsem se učil jak vyrábět kytary. Ve stejném místě, taky bys mohl studovat jak vyrábět žesťové nástroje, housle, jak ladit klavír, nebo trénovat být truhlář. Bylo to zajímavé místo a tehdy, v té době, když začínám tenhle příběh, byl jsem tak mladičký, a tak plný energie nadšením pro kytary. Udělal jsem jednoho dne nějaký výzkum, a našel jsem náhodou sbírku starých klasických kytar a brzy by byl den, když lidí by mohli navštívit, bedlivě hrát na kytary tam, a prohlédnout na ty staré hudební nástroje.
Samozřejmě, rozhodl jsem se abych tam jel. Cesta byla vlakem trochu náročné. Jestli se nemýlím, sbírka byla v městě 'Ware' a já se dostal tam z Newarku. Ale když jsem byl mladý, rád jsem měl taková dobrodružství abych se cítil jako dospělý. Vzpomínám ten pocit, když jsem přišel Don nové místo a všechno je nové, a všechno mě uchvátilo, i když kdybych bydlel tam vůbec dlouho, místo by mi připadnul normálně a nudně. Takže, Ware bylo normální město. Když jsem přišel do správné adresy, zazvonil jsem zvonek a nikdo se neozval. Už okamžik, myslel jsem si že jsem tam pro nic přijel, ale bušil jsem na dveře ještě jednou, někdo přišel, a byl jsem dovnitř!
Ware
Ten muž kdo přišel, byl výrobce kytar jménem David Merrin. Nejen výrobce kytar, ale taky to bylo jeho práce, aby se staral a opravil na kytary ve sbírce. Viděl jak jsem byl mladý, a starostlivě vysvětlil, že mám se jen zeptal, kybych chtěl dotknout kytaru, a že musím být bedlivý. A když on tak pokračoval, díval jsem se kolem sebe, jak na každé zdi byly hodně krásných kytar. Nevím jestli jsem znal tehdy jména nejslavnějších výrobců kytar, ale vím teď, že byli tam kytary z neuvěřitelných výrobců - Robert Bouchet, Hauser, Vicente Arias, Santos Hernandez.
To je malý výhled sbírky. Muž doleva je David Merrin, možná uprostřed je majitel a nejsem jistý, ale myslím že poslední je výrobce kytary jménem Romanillos.
Měl jsem šanci mimochodem abych několik živých výrobců poznal, třeba Romanillos, Merrin a vesele můj učitel ze školy, Newark, byl tam taky. Něco že jsem si všiml, to byli že sice kytary tam byly podle mě životvorný a nebeský, fakt výrobci sami byli prostě tak nudni, normální lidi a neměli vůbec stejné kouzlo. (Připomíná mi to trochu knihu, jménem Jonathan Strange and Mr Norrel; myslím že jsou dva postavy, kteří vytváří úžasné krásné poklady, ale žijí v špíně a jen pracují. Nebo jak spisovatel by napsal nejzajímavější historky a postavy, zato jeho život je jen sedět před stolem celý den a psát. Nebo jak Mozart psal krásnou hudbu ale byl hajzl). Ale musím říct že od těch dob, poznal jsem nějaký výrobců, kteří rozhodně mají 'kouzlo'.
Byl to hezký výlet. Hezké vidět kytary, některé bylo sto let, zastavěné v jiném období. Je to složité říct co jsem se učil z toho, protože byl jsem jen teenager tehdy, ale často si vzpomínám sbírku. Měla na mě silný dojem.